Říká se, že když se člověk baví, tak čas utíká rychleji. To sedí. Je to už několik let, co jsme se sestrou, uprostřed hruškového sadu v Holandsku, vymyslely blog Sisters with glasses. Proč zrovna tento název? Protože když si zrovna obě nasadíme brýle, tak vypadáme pro mnoho lidí jako jeden člověk.
Chtěly jsme vytvořit místo, kde se budeme všichni scházet- já z Česka, sestra z Holandska a vy odkukoli ze světa. Místo, které stvoří dvě obyčejný holky z farmy uprostřed hor. Kde budeme vařit, péct, číst a ukazovat vám krásný a obyčejný místa. Chtěly jsme, abyste si s námi odpočinuli. A to se nám povedlo.
Jak šel čas, posunuly jsme se i my dvě, a tak se stalo, že se naše cesty rozdělily a my dáváme Sisters with glasses sbohem. Cesta mé sestry vede do nádherného domu naplněného dětským smíchem, vůní výborného jídla a radostí ze spokojeného manželství. Ta moje je více chaotická a neorganizovaná.
Upřímně nemůžu říct, kde budu za půl roku. Budu stále v horách nebo se válet někde u moře? Budu stále podnikat nebo budu zase někde trhat hrušky? Nevím, ale třeba je na světě víc lidí jako já. Lidí, kteří neví, co se svým životem. Kteří jednají spontánně a na poslední chvíli odletí na víkend do Kodaně nebo odjedou na festival. Lidí, kteří se hledají jako já právě teď. Lidí, kteří po nocích čtou, kreslí, tvoří, aby něco dokázali a ráno jdou do práce s kruhama pod očima.
Taková jsem já a takový bude i můj nový blog. Bude plný knih, Bowieho, mých neplánovaných cest a střípků z objevování sebe samotné.
A tak vás, kteří si chcete tuto cestu projít se mnou, VÍTÁM.
Budete to divoká jízda, bude to nová kapitola mého života a já jsem moc ráda, že jste její součástí. Protože stejně jako já bude i tento blog nedokonalý. Ale už ted se těším na všechny výzvy, které s sebou nese- život i blog.
Žádné komentáře:
Okomentovat