Bála jsem se, bojuji...

Jak často nás život překvapí? Mile i nemile. Najednou se můžeme ocitnout někde úplně jinde, než kde jsme mysleli, že budeme. Minulý rok touto dobou jsem se těšila na prosinec strávený v knihkupectví, abych mohla svému příteli nakoupit ty nejlepší dárky. Myslela jsem, že tak bude vypadat zbytek mého života- po boku partnera, o kterém jsem byla přesvědčená, že je na celý život. Ale naše cesty se rozdělily a jsme každý někde jinde. 

Teď myslím na spoustu věcí. Kým chci být, jak se chci cítit, co chci dělat a co chci dokázat. Rozchody nejsou nic příjemného a upřímně, jsem si první týdny připadala děsně. Věčně jsem byla někde na pivě, protože jsem nesnesla prázdnotu vlastního bytu. Když jsem byla doma, musel tam se mnou pořád někdo být- kamarádi, rodina, prostě někdo. A potom co odešli, jsem se rozbrečela a prostě brečela, ani nevím proč. Stačila k tomu písnička, vzpomínka, předmět. 

Trvalo to týdny a já se začala soustředit na sebe. A rozhodla se začít dělat něco, co jsem chtěla udělat už dávno:

1. Začala jsem každý den po práci chodit s Bowiem na procházku. Bowie běhá a já čistím hlavu. Je to takový můj přechod z práce do osobního života. Chodíme po poli (v jakémkoli počasí) a já vypnu pracovní mód a uvolním se.
2. Začala jsem se stravovat vegansky. Ano, já. Já, milovník masa, slaniny, sýra, vajíček a mléka, prostě lusknutím prstu, ze dne na den. Už je to 9. den a já se cítím skvěle! (Úžasná průvodkyně v tomto směru je blogerka Dewii)
3. Začala jsem meditovat, a to alespoň každý druhý den. Pouštím si hudbu od Patrika Kee a ono to jde tak nějak samo. 
4. Začala jsem pravidelně cvičit, každý večer, a to alespoň 20 minut. Většinou podle videí na YT od jmenujisepeta. Je skvělá, i když začínám mít pocit, že se mne snaží zabít. 
5. Začala jsem méně konzumovat. Kombinace veganství a bydlení sama má hned dvě výhody. Zaprvé nikdo Vás doma v prvních dnech nepokouší a zadruhé nakupujete méně. Zrušila jsem zvyk koupit tamtu paštiku, protože je ve slevě, a to a tamto. Prostě nakoupím spoustu ovoce, zeleniny a něco, z čeho si navařím na 2-3 dny a odcházím s méně věcmi a s plnější peněženkou. 
6. Letím na víkend do Španělska! Chápete to? Já, co jsem se poslední roky flákala doma.
7. Vytřídila jsem si šatník a za 13 věcí, které jsem vyřadila, jsem si objednala 1 kvalitní kousek! 

Všechno výše zmíněné mi dělá velkou radost. Začínám se ve svém těle i ve své hlavě cítit moc krásně. Svět teď vnímá úplně jinak. Ale samozřejmě pořád jsem člověk, takže:

• pořád občas přijdu na domluvenou akci/schůzku později, než bych měla
• někdy se mi nechce ráno vůbec vstát, i když spím už třeba 9 hodin
• když mám špatný den, vytočí mě úplná maličkost
• opět a znovu se ráda zavírám sama do sebe
• zvolnila jsem tempo čtení (a to mě pěkně štve!!!)

Všichni jsme pořád lidi. A já se snažím během několika týdnů překonat něco, co trvalo několik let, a to prostě nejde jen tak. Někdy mám pořád chuť, otevřít si společný album a flašku vína a brečet. Ale místo toho nasadím Bowiemu popruhy a jdeme se projít. BOJUJI, a to je podstatné. A i když občas selžu, nezlobím se na sebe. 

To je asi dnešním smyslem příspěvku. Dělejte to, co Vám dělá radost a pokud občas selžete, nezlobte se na sebe. Jsme v tom všichni společně!